Po roce 1948 provedla KSČ mohutný výlov v rybníku české justice. Mnozí soudci a prokurátoři byly posláni na převýchovu na stavbu Branického mostu, se kterou si velice dobře poradili. Horší to bylo v justičním rybníku, kde bylo vysazeno stovky rychlokvašek, podobných paní Polednové- Brožové. Společné jim bylo opovrhování člověkem, majetkem a lidskou důstojností. V justičním rybníku se velice dobře uhnízdili a dodnes se tam velmi dobře reprodukují.
Před dvaceti lety se zvonilo klíči, všichni byli nadšení, jak bude všechno jinak.... ale na justiční rybník se nějak zapomnělo. Lidé, kteří opovrhují člověkem a lidskou důstojností tam většinou zůstali, mnohdy byli povýšeni. Udělením „nezávislosti“ získali naprostou beztrestnost a pokud nepřijíždí autem každý den do práce opilí, tak si nikdo jejich špatné práce nevšimne. Mnozí z nich přišli na to, že si ze své práce mohou udělat výhodný byznys, za peníze je všechno k mání a pokud pracují přes prostředníka, tak jsou na ně Johnovi protikorupční špioni krátcí. V ministrovi spravedlnosti mají velkou oporu: usvědčenou justiční mafiánku ponechává dlouhá léta v čele prokuratury, i přes velký tlak veřejnosti. A Ústavní soud se stává odborovou organizací soudců, jejiž hlavní náplní se stává zajišťování soudcovských platů. Dle Sociologického ústavu soudům důvěřuje 51% obyvatel, prokuratuře a policii 45%. Pokud vyloučíme občany, kteří se soudy a prokuraturou nikdy nepřišli do styku, jsou to dost tragická čísla. Podle šetření STEM v září 2009 důvěra občanů v justici za vlády pana Pospíšila dále klesla. To ODS nevadilo v tom, aby ho potvrdila na další volební období. Důvěra občanů je to poslední, co ODS zajímá.
Představuji si, že by se „nezávislost“ rozšířila do jiných profesí. Třeba taková pokladní v supermarketu. Večer by jí v kase chybělo padesát tisíc. Řekla by zeměstavateli, že je nezávislá, a poslala ho, aby se odvolal k nejvyšší pokladní. Ta by mu za tři roky sdělila, že mu opravdu těch padesát tisíc chybí, nebo by mu taky řekla, že mu těch padesát tisíc nechybí, podle toho, jakou by zrovna měla náladu. Pokladní by se nic nestalo. Kdyby to viděly ostatní pokladní, příště by chybělo padesát tisíc ve druhé, pak v další.... zakrátko by supermarket zkrachoval. A přesně tak funguje „nezávislá“ jistice a krachuje náš stát. Jenom s tím rozdílem, že dluhy našeho státu zaplatí daňoví poplatníci.
Justiční ani jiní kapři si rybník nevypustí. Najde se někdo, kdo už jim konečně vytáhne ten špunt?
