Kam zmizelo 70 miliard?

Hlavním tématem 4.zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy měl být rozpočet hlavního města. I když díky usilovné práci daňových poplatníků vzrostly příjmy města za poslední dvě volební období o více než polovinu, což dělá v absolutní výši 70 miliard korun navíc, vinou špatného hospodaření vedení města se toto navýšení příjmů rozplynulo a město se ještě o několik desítek miliard zadlužilo. Současné vedení města není schopné toto zadlužení snížit.

V médiích však bylo většinou jednaní o rozpočtu zastíněno reakcí zastupitelů na vystoupení jedné ze zastupitelek paní Mgr.Marty Semelové, která je zároveň poslankyní parlamentu ČR, kde vystoupila na obhajobu pohraničníků působících v době vlády KSČ.

Zastupitel Jiří Liška k tomu uvedl: „Vážený pane primátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení spoluobčané. Mám před sebou stenozáznam inkriminovaného projevu paní Mgr. Semelové. Považuji to za bezprecedentní zneužití svobody slova, které tady 40 let nebylo. Byli to komunisté, kteří za pouhé slovo zavírali. Dneska když je svoboda slova, zneužívají této části našich svobod na této komunistické straně vyvzdorované. Mluví v rétorice zločinců komunistické strany, jejíž KSČM je evidentně nástupkyní. Nikdy se nezřekli svých zločinů, nikdy se za ně neomluvili. Já jsem živoucí důkaz. Mně se nikdo neomluvil.

Celý tento projev nese rukopis Stalinismu 50. let. Měl jsem dokonce dojem, že jeho autorem je nechvalně proslulý ministr školství Zdeněk Nejedlý, přezdívaný Rudý dědek.

Nicméně, abych byl konkrétní. Zejména se mě dotkla pasáž, která se týká ochrany státních hranic. Dovolím si citovat: „Státní hranice jsou vždy jednou z integrálních součástí suverenity každého státu. V době studené války nabývala ochrana státních hranic zvlášť velkého významu. A byli to právě pohraničníci, kteří měli zásluhu na tom, že některé provokace na státních hranicích nepřerostly v konfrontace širokého rozsahu a narušení míru. Byli to příslušníci pohraniční stráže, kdo zabezpečovali klid pro pokojný život a práci lidí nejen v pohraničí. A že neměli jednoduchou službu, o tom svědčí historické prameny z 50. let, kdy u narušitelů státní hranice byly nalezeny zbraně, samopaly, ruční granáty atd.“

Měl jsem to štěstí, že jsem 3 roky v letech 1977 – 1980 žil v bezprostřední blízkosti hranice. Mohu tady s nadsázkou říci, že jsem měl postel 250 m od skutečné hranice Československé socialistické republiky a Rakouské republiky, protože jsem pracoval jako pomocný dělník v kamenické dílně na státním zámku Valtice. Vím, co se na této hranici dělo. Osobně jsem zažil chechtající se důstojníky, kteří o svých podřízených vojácích - pohraničních mluvili jako o hlídacích psech a o tom, jak si voják – pohraničník musí volno, tzv. opušťák vystřílet.

Dodnes za celých 20 let tady nikdo nepromluvil o bestiálním chování vůči občanům Německé demokratické republiky a vůči občanům Polské lidové republiky. To tady za 20 let nepadlo. Tam se střílelo, speciálně ve Valticích, po těchto občanech. To jsou taky lidé.

Ještě bych chtěl říci k ochraně hranic. Ochrana hranic nebyla koncipovaná jako ochrana před nepřítelem, imperialistou ze západu, v tomto případě jihu, ale jako ochrana proti vlastním občanům. Žili jsme tady 40 let v koncentračním táboře. Celá trať Břeclav – Znojmo byla oplocena dvěma ploty. Po delší pauze byly další dva ploty z ostnatých drátů s elektrickým proudem. Zatímco veškerá města v republice byla vypínána z důvodů nedostatku elektrické energie, v temné krajině svítila linka hranic, protože kompletní hranice od Bratislavy až po počátek Šumavy, kde tam už to bylo zbytečné, byla osvětlena. Tyto náklady jsme samozřejmě hradili z daní a ubíralo to na ekonomické síle země.

Kromě tohoto ostnatého drátu byla ještě tzv. zpomalovací zóna, kdy v neposečené trávě 20 cm nad zemí byl nepředvídatelně, řeknu lidově cik cak natahán ostnatý drát. Tam už mohli jenom psi. Nechtějte vědět, co se za tímto dělo.

Ještě bych chtěl podotknout k ochraně hranic, absurdita, že 50. léta, do roku 1956 byla země Dolní Rakousko v sovětské zóně. Proti komu tedy tam byl ten plot? To nás ohrožovala Rudá armáda?“

Paní Mgr. Semelová byla usnesením zastupitelstva vyzvána, aby se vzdala mandátu poslankyně a zastupitelky ZHMP.

Od otevření hranic uplynulo více než 20 let. Je dobře, že nám Jiří Liška připomněl, co se předtím dělo. Pokud nám dnes vadí, že ODS prohospodařila 70 miliard, nebo nám vadí, že zastupitel ČSSD vyrábí drogy a po večerech rozbírá kradená auta, můžeme odejít. A pohraničníci po nás už nebudou na hranicích střílet.