Zemřela mi maminka. Mojí smutnou povinností bylo vypravit jí pohřeb. Maminka zemřela v pátek, v pondělí jsem tedy objednal pohřeb u první pohřební služby, na kterou jsem narazil. Byla to společnost Elpis. Den před pohřbem mi volali, že nejsou schopni splnit termín pohřbu sesmluvněný ve smlouvě a pohřeb bude jindy. Ihned jsem vytiskl a rozeslal nová smuteční oznámení, většinou však došla až po pohřbu a na pohřeb téměř nikdo nepřišel. Přesto jsem fakturu za pohřeb v plné výši zaplatil.
Namísto omluvy přišla žaloba s platebním rozkazem, který částku zaplacenou za pohřeb bez jakéhokoliv zdůvodnění téměř zdvojnásoboval. Proti platebnímu rozkazu jsem podal odpor. Na webových stránkách soudu jsem si přečetl, že odpor byl přijat a věc byla oživena. Ještě jsem se přesvědčil telefonátem, že je všechno vpořádku a najal jsem si advokáta, který odpor odborně dopracoval.
Po pěti měsících, záhy poté, co jsem se podílel na odvolání předsedy představenstva Dopravního podniku nezávislá soudkyně Lucie Laura Penn změnila názor, přijetí odporu zrušila a můj odpor odmítla. Bez jakéhokoliv zdůvodnění mám odevzdat svojí odměnu za tři měsíce dřiny v Dopravním podniku. Nezávislý soud vždy potěší.
Máme krásnou ústavu: věc by měla být projednána v mé přítomnosti a měl bych mít možnost se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Pravda, když žádné důkazy prováděny nebyly, nebylo se k čemu vyjadřovat. Má přítomnost u soudu chyběla, ale máme přece na ústavě nezávislé soudy.
Ponaučení? Určitě bylo chybou objednat pohřeb u společnosti Elpis, určitě bylo chybou odvolat předsedu představenstva DP.... a za chyby se musí platit...člověk v této zemi nemůže vklidu ani umřít....
